AUTOKLUB  TRABANT  BRNO info@trabantbrno.net

Aktualizováno 21.11.2017





stránky Trabantologa... Podkrkonošský trabi klub
Expedice Vodice


aneb z Brna do Chorvatska a snad i zpět

Nápad uspořádat tuto odvážnou výpravu (ačkoli cesty trabantů z Německa třeba až do Bulharska jsou již pověstné) se zrodil pravděpodobně na jedné z bujarých párty naší party. Setkal se s ohlasem a nadšenců se našlo dost. A tak se vše naplánovalo a víceméně zrealizovalo. Odjezd byl stanoven na 19.8. na parkovišti obchodního domu, kde se před zraky nechápající?ch okolojdoucích začali sjíždět trabanti vyzbrojeni lehátky, čluny, ploutvemi, a pro důkladnější zmatení obyčejných turistů ještě tu náhradním motorem, tu převodovkou. Když se pak oněch jedenáct bláznů, vesměs po dvoučlených posádkách,
v podvečer vydalo ve směšných plastových krabičkách v barvě hraček na dalekou cestu, nebyla o pozornost nouze. První kafe pauza byla ještě v Mikulově, kde jsme u čerpacího stojanu preventivně přetáhli hlavy na žluťáskovi, posvačili a opět vyrazili. Cestou se začalo potvrzovat tušení, že pozornosti rozhodně neuniknem. Nejen při zastávkách, ale i za jízdy, blikaly v okolních autech foťáky, vrčely kamery, mávaly děti i babičky a troubili řidiči všech národností. Toto šílenství narůstalo úměrně vzdálenosti od českých hranic. Cesta probíhala až nečekaně hladce, snad s vyjímkou jedné neplánované zastávky, kdy kdekdo hýbal s kdejakým káblem, s cílem stvořit z trabanta opět dvouválec. Za pár minut se dostavil úspěch, tak jsme počurali okolí rakouské dálnice a jeli dál. Občerstvovací, vyprazdňovací a doplňovací zastávky byly celkem četné, čímž se také projevovala únava členů posádek. Poněvadž někteří, ač neradi, skládali vozy na poslední chvíli. A ti co neskládali, pomáhali ostatním. Tímto jim také děkujeme. V půli cesty naštěstí proběhla spánková pauza na parkovišti. Dvoudenní cestu také půlil celodenní výlet na Plitvická jezera v chorvatském vnitrozemí. Tam mimochodem někteří také usnuli. To víte, na trávě, ve stínu, na břehu jezera, to jde samo.
Celníky jsme zvládali hravě, poplatky taky, ovšem pokud nám nevrátili za eura drobné v jakýchsi lístcích na tramvaj, nebo čím to ti Slovinci platí. Zato mají u stojanu na tlakový vzduch také vodu, tak jsme jim z toho udělali myčku.
Na slunné pobřeží starobylého městečka Vodice jsme úspěšně dorazili jednadvacátého ráno. Obložili jsme nádherný nový apartmánový dům našimi nádhernými starými trabanty a vytlačili tak různé trapné mercedesy a audi na okraj pozornosti. Ubytování se domluvilo a jako správní turisté jsme odešli hnít na ne zrovna nejhezčí pláže, však u překrásného azurového moře. (98,5% čechů jistě zná). My, vybaveni německou technikou, jsme nebyli omezeni nebližším prostorem, a tak jsme občas vyrazili na jiná místa. Navštívili jsme pláže, přístavní města i nedaleké vodopády Krka. Mimochodem skupinové slevy nebo slevy pro chudé občany východní Evropy se občas získat podaří.
Z Chorvatska budeme zajisté vzpomínat na špičkovou zmrzlinu, kávu, pizzu a Starobrno, které jsme bohužel objevili v nedalekém výčepu až poslední den. Pivaři zaplakali, ale různých požitků, gurmánských či sportovních, bylo dost. Vlastní zásoby k dobré náladě přispěly, děvčata na pláži byla pohledná a neoblečená, a tak nám nuda nehrozila.
Zpáteční cesta se nesla v podobném duchu mírného tempa, značného zajmu a minima oprav. Kromě dotažení výfuku, jsme spíše zachraňovali jiné ztroskotance. V chorvatském šestikilometrovém tunelu možná ještě dnes skotačí ozdobná koncovka výfuku z červeného trabanta. Alespoň tehdy skákala vysoko a daleko.
Věřím, že na tuto akci, se vším dobrým i zlým, budeme ještě dlouho a rádi vzpomínat spolu se stovkami turistů, kteří nás mají na rodinných fotografiích a videozáznamech z dovolené.
Aneb jak říkala jedna paní: " Laďo vyfoť to, to nám doma nikdo neuvěří!"

Zdraví posádky:
Petr SchoberZdena Randulovámodrý kombik
Michal ŠtauderPetra Štauderovázelená metalíza
Patrik RohlederJana Rohlederovážlutý s tetováním
Michal HobžaJarka Ptáčkovážlutý
Petr Javůrek Eva Javůrkováčervený
Filip Javůrekzelený



© Marian Konečný