Rozporuplný Butov 2006
aneb Jak jsme nebyli na A.I.C.E
Letošní sraz Trabantklubů ČR a přátel vozidel koncernu IFA se konal v režii Plzeňského Trabantklubu v rekreačním středisku na Butově, na břehu přehrady Hracholusky.
Tradiční pořadatel, tradiční místo ale netradiční průběh. Proč netradiční? Posuďte sami. Cesta byla dlouhá a tak jsme pro jistotu vyrazili proti jiným létům o 5 hodin dříve, neb netradičně byla naplánována výroční schůze A.I.C.E. na páteční večer a chtěli jsme se jí účastnit, vždyť to je jeden z hlavních důvodů cesty na celorepublikový sraz klubů. Protože jsme měli pěknou časovou rezervu, tak paní Štěstena zasáhla (nebo spíše polevila v ostražitosti) a připustila, abychom píchli pravé zadní kolo. Vyskládat zavazadla 4 osob, několik krabic a bedniček s obsahem nezbytných drobností pro zdárný pobyt v kempové chatce bylo dílem okamžiku, ale rezerva byla prázdná! A přitom předloni ještě držela tlak?! Cesta k nejbližší čerpací stanici se ukázala zbytečná, nemají vzduch!! Tak tedy ke vzdálenější, potom zpět, přehodit kolo, vše naložit, provést obhlídku terénu jestli jsme některé z desítky zavazadel někde nenechali a hurá dál k cíli. Je jasné, že bylo po krásné časové rezervě veta a do vozu navíc vstoupila obava z dalšího defektu, jsme přece jen 350 km od domova. Nemáme rádi rychlou nebezpečnou jízdu, takže jsme v poklidu a bezpečně dorazili do cíle v pořádku, ale nikoliv včas. Nestihli jsme závod v Račím slalomu, tj. couvání na zpátečku mezi kužely.. Náš řidič se svojí Š Felicií kombi patří mezi řidiče, kteří od 1.7.2006 body rozhodně nepozbudou. Po ubytování ve stejné chatce jako před několika roky jsme se sešli na výroční schůzi A.I.C.E., která mne doslova znechutila. Účast byla malá, neb v pátek večer se lidé stále ještě sjíždějí, v sobotu nechtěl svůj program narušit pořádající klub, což plně chápu. Dnes již nejezdí hlavně činovníci klubů kterým schůze o sobotním večeru tak moc nevadí, ale hlavně mladí lidé, které schůzování dokáže spolehlivě odradit. Proto není divu, když pořadatel nechce nejlepší čas dne věnovat znechucování a otravování našich následovníků. Pokud chceme někomu předat žezlo, nemůžeme ho předem odradit. Nedělní dopoledne zase nevyhovovalo vedení A.I.C.E. prý proto, že mnozí již odjíždějí. Nemohu souhlasit a dokonce si myslím, že toto je ideální čas pro schůzování. Mládež do oběda nezlobí, necinká pivními lahvemi a spinká po náročném večerním programu a ti starší naopak nemohou dospat, takže proč se nesejít hned po snídani a můžeme rokovat až běda do oběda. Komerčně smýšlející majitel rekreačního střediska využil další volné kapacity a z pátku na sobotu ubytoval jeden zájezd a zároveň jim pronajal sál. Organizátoři srazu o tom neměli předem ani potuchy, takže na vlastní výroční schůzi byl čas pouze od 19 hod do 20.30 hod. Schůze obvykle díky rozvláčným úvodním proslovům trvá až 4 hodiny než se dobereme všeho, co je potřeba, takže bylo nutné požádat slušně ale nevybíravě účastníky zájezdu, aby po zhltnutí večeře opustili sál. Této role se ujal velmi slušně p. Brom - předseda A.I.C.E. a zájezd skutečně jídelnu uvolnil. Horší bylo, že takto razantně nepostupoval též ve 20.30 hod, kdy jsme měli opustit sál my. Jsme přece slušní a civilizovaní, takže umíme dodržet závazky. S minimem času pro vlastní schůzi bylo naloženo velmi neúčelně, začala o plnou půlhodinu později. Čekání na jednoho z "vůdců" jsme vyplnili vzájemným tlacháním o ničem. Úvodní proslov p. předsedy byl zkrácen na pouhých 30 minut, ve kterých jsme se dozvěděli kde co nepodstatného, byli jsme několikráte informováni o bodré povaze jisté političky, která ve své dobrotě obdarovala v tomto předvolebním období Písecký autoklub dětskou motorovou čtyřkolkou v hodnotě jedné desetiny jejího měsíčního platu. Pokud ji ovšem zaplatila ze svého. Stálým opakováním a vyzdvihováním tohoto daru mne napadla otázka, zda jme měli začít závidět (dar) nebo nenávidět (onu političku). Dodnes nevím co je správně, co byl účel. Na posledních 30 minut byly vzneseny požadavky výboru na doplnění nového člena výboru a na navýšení členského poplatku z 10,- na 20,-Kč tj. o 100%. Obojí bylo hlasováním odsouhlaseno bez připomínek; já s čistým svědomím zvedl ruku také, neb vím, že dvacka není peníz (u nás se platí 60,- a 90,-Kč na rok, tak proč 20,- Kč nedát, i tak nám ještě hodně zbude) a práci ve výboru je nutno rozhodně zkvalitnit novou krví. Bohužel se ale již nestačilo závěrečné hlasování které bylo (nevím přesně o čem) velmi důležité a také se nestihlo domluvit, který klub se ujme čestného úkolu pořádat sraz v roce 2007. Nejvíce mne ovšem překvapilo, že do půl hodiny po ukončení této taškařice nebylo po činovnících A.I.C.E. ani vidu ani slechu. Zmizeli k domovům a to dokonce tak rychle, že některé kluby (náš nevyjímaje) nestihly zaplatit členské příspěvky.
V minulosti bylo A.I.C.E. opravdovým přínosem a byl jsem jejím zastáncem, letošní fraška a také třeba informace o půjčce centrále A.I.C.E. a přínos v posledním období mne nutí k vážnému zamyšlení, zda je vůbec na místě, aby kluby byly touto organizací zaštítěny. Pomoc v nouzi dělá Plzeňský klub, na internetu totéž supluje Martin Žídek, časopis neexistuje a pokud vyjde tiskovina, je přílohou Plzeňského Zpravodaje, zajištění opravdu potřebných dílů ze zahraničí, jak bylo při zakládání deklarováno, funguje, ale pouze jednosměrně a to z České republiky do Německa. Díly typu "knoflík ovládání topení" opravdu asi není potřeba zajišťovat takto, takže k čemu je nám A.I.C.E.? Budu o smyslu této organizace uvažovat pouze tak krátce, jak bude nezbytné při navrhování našemu výboru o ukončení členství v A.I.C.E.
Daleko zdařilejší byl průběh zbytku srazu. Bohužel se Ing. Hrdina nemohl zúčastnit dopoledního slalomu do kopce, kde by jistě nebyl se svými výsledky na chvostu. Díky nedbalosti paní Štěsteny místo soutěžní jízdy odjel do Stříbra nechat opravit defekt. Výsledky z tohoto závodu kopce nám potom citelně chyběly v závěrečném hodnocení, kde se sečítaly výsledky jízdy do kopce, výsledky AOS (automobilové orientační soutěže), slalomu mezi kužely na letištní ploše a Račí slalom. Zde je namístě vyzvednout hlavně výsledek AOS kterou skvěle připravil soutěžák Ing. Šindelář a naší posádce dokonale sedla. Ve výsledkové listině jsme měli zapsáno pouze 60 trestných bodů, ale po rozpravě s pořadatelem bylo konstatováno, že jsme v jeho itineráři objevili chybu, kterou jsme jako jediní zvládli dobře a měli by jsme být zcela bez trestných bodů, kdežto ostatní posádky by dostaly dalších 100 bodů za nesplnění jízdní trasy. Protože jsme zvítězili se značným odstupem před druhou posádkou, nebylo nutné podávat protest a ke spokojenosti obou stran jsme se malichernému zatížení 60ti body zasmáli. Naše posádka pouze litovala, že v AOS nebyly též vědomostní úkoly, neb i na těchto jsme ještě před pár lety získávali náskok před konkurencí. I tak jsme byli velmi spokojeni s prvním místem a naše ego značně stouplo, zvláště když jsem se před soutěží nebezpečně chvástal, jací že jsme bývali dobří. Objektivně ovšem musím napsat, že z přítomných konkurentů byl náš asi největší konkurent Michal Kotek z Prahy indisponován tím, že neměl sebou bratra se kterým je sehraný až běda a také, že slalom na letišti jel s vypůjčeným vozem - něco jako chůze na protéze. Také tomu odpovídal výsledný čas (není zvyklý dojíždět třetí) a přejetí značky pro zastavení zadními koly mu vyneslo pro něj nezvyklé trestné body. Naše posádka na trať postavenou pro rozměry Trabanta nastoupila s vozem Felicie Kombi a navíc plně obsazeným posádkou, neb jsme jeli mezi prvními a domnívali jsme se, že musí ve voze zůstat celá posádka co jela AOS. Jízda s přetíženým vozem nebyla tak dravá a pohledná jako v podání Michala Kotka, byla nejpomalejší ze všech účastníků, ale byla bez trestných bodů a časová ztráta nebyla tak velká, aby nás sesadila z prvního místa v AOS. Zisk minima trestných bodů v AOS stačil k vítězství i přes uvedené znevýhodnění v jízdě zručnosti. V celkovém závěrečném hodnocení jsme se hlavně díky chybějícímu závodu do kopce a Račímu slalomu vyšplhali jen na šesté místo. Píšu slovo jen, ale sečtu-li věk posádky a vozu, tak při celkovém součtu 256 let se jistě nemusíme za celkové šesté místo stydět a kdybychom měli absolvovanou i soutěž do kopce, tak si troufám pomýšlet i na nějaké to místečko na "bedně"; a to máme ještě rezervy! Příště by mohl řidič méně nahlížet k navigátorovi a pozornost napřít více na silnici, navigátor z navigačních informací vypustí výrazy o lehkých děvách a zbytečné závaží vystoupí z vozu kdykoliv se pojede zručnost a podobné soutěže.
V sobotu večer proběhl/neproběhl společenský večer, který byl přerušen výpadkem proudu který měla na svědomí vichřice. Tombola (pro nás slušná neb paní Štěstena potmě nemohla nic kazit) proběhla při svíčkách, tedy skoro v komorním duchu. I toto pořadatelé zvládli a já jsem rád, že už nám nemůže nikdo stále připomínat sníh, který padal poslední květnový víkend 2004 při našem sraze pod Templštýnem. Teď už by mne překvapila snad jen sněhová lavina v červnu na naprosto nekopcovitém Znojemsku. Škoda, že nebyla místo společenského večera na programu schůze; tma, liják a běsnění živlů by bylo pro ni zcela na místě.
Nedělní spanilá jízda vedla do Plzně, kde v nákupním centru již čekaly další vyšperkované vozy, regionální rádio s ozvučením a programem až do odpoledních hodin. Zájem diváků byl obrovský, to je poznat z fotografií. Mnoho lidí Trabanty nepokrytě závidělo a mnozí si vzpomínali na léta, kdy je rodiče či prarodiče v tomto mnohdy vysmívaném bakelitovém zázraku vozívali. Akce v obchodním centru mne velmi nadchla a jedním slovem bych napsal: kolosální! Naše posádka se ve 13 hodin vydala na cestu domů, která proběhla vyjímečně bez map na kolenou a bloudění, v naprosté pohodě a dokonce v nezvykle svižném tempu.
Závěrem musím upozornit, že tento článek je sepsán z mých vlastních postřehů, podle mého cítění a vyjadřuje pouze moje názory. V žádném případě není oficiálním stanoviskem klubu, jeho výboru nebo ostatních členů posádky.
Michael Hanus/habr
Obrázková galerie
© Marian Konečný
|