Oprava DSČ je poněkud náročnější, a má-li být důkladná, pak je nutno vyměnit nejen pouzdro, ale i vlastní čep, a to již opravdu nelze snadno udělat bez kompletní demontáže. Původní čep se proto mění pouze při znatelných známkách opotřebení, při hlubší korozi a po mechanickém poškození, např. kolize s kamenem poškodí závit apod. Demontáž lze provést po sundání spodního ramene z čepu, po vyražení ( častěji odvrtání, silnější strana kolíku se pozná podle 3 drobných záseků na jeho čele - viz nový kolík, vyrážet pochopitelně z užší strany ) rýhovaného kolíku ( 8x32mm stejný jako na volantu ) a následném vytažení čepu speciálním továrním vytahovákem. Ti, kdo tuto pomůcku nevlastní, musí navíc demontovat domeček homokloubu a nejlépe i poloosu vnější. Pak lze na čep nasadit malé kladivo a třetí rukou velkým kladivem čep vyrazit dolů. Já to ovšem řeším tak, že před složením HSČ prostrčím pouzdry HSČ kulatinu a ( pouzdra mi ji drží ) druhou rukou půlkilovým kladivem čep vyrazím. Tedy DSČ opravuji jako první!! Na vyraženém čepu přesně odměříme drážku pro kolík a přesně takovou kulatým pilníkem vyrobíme na novém čepu. Varování: přesně je myšleno opravdu přesně! Bude-li drážka výše než byla, bude čep delší než domeček s pouzdrem a nepůjde zatěsnit, raději tedy pilujeme o 1 - 2 mm níže a potom doskládáme větším počtem vymezovaček. Extra varování: Nelze nalisovat čep a otvorem kolíku odvrtat hmotu čepu!!! Jde o vrtání pouze poloviny díry a navíc zaoblení čepu nevezme břit vrtáku, vrták uhýbá do masy těhlice a ta je měkká. Prostě vyrobíme oválný otvor v těhlici a čep zůstane pouze poškrábán.

Pokud se drážka na poprvé nepovede, lze ji na čepu zhotovit ještě jednou, z druhé strany, vícekrát již nelze. Před lisováním čepu širokým plochým pilníkem srovnáme dosedací ukosenou plochu pouzdra, po zalisování to již nelze provést, pilujeme s rozumem, neb co odpilujeme o to delší potom bude čep! Vypilovaný čep se dává vrchem, 2/3 propadnou volně a na 3/3 zůstane držet. Natočíme jej podle požadavku drážky a lehce zaklepneme. Po důkladné kontrole souososti a lícování drážky s otvorem vtáhneme vytahovacím přípravkem do původní polohy. Kdo přípravek nevlastní prostrčí kulatinu a půlkilovým kladivem zalisuje. Čep se nesmí přetáhnout přes otvor kolíku, protože zpět jej nelze bez poškození závitů vrátit. Když už se to stane, tak vytlouct spodem a opakovaně nalisovat. Po zdárném nalisování čep zajistíme zatlučením kolíku na kterém jsme preventivně na užším konci nabrousili dostatečný náběh. Je celkem jedno, z které strany kolík zarazíme, ale musí projít celý, nebo max. 2-3mm pod protější hranu otvoru. Poslední operací ukončující tuto fázi opravy je, po zajištění kolíkem, přípravkem nebo pomocí kulatiny a kladiva řádně dorazit čep dolů do kolíku. Žádné poklepávání, ale 1 pořádnou dělovku. Čep se musí usadit co nejníže ( kvůli vymezení vůle ) a navíc je potřeba aby se zasekl do kolíku a tím jej jistil proti uvolnění. Tato práce vyžaduje jistý cit.
Upozornění: Nový čep lze při neúspěchu bezpečně natlouci 2 - 3x, potom již je v otvoru volný a musí se dát nový, kolík 8x32 musí být vždy nový, protože naražením a vyražením je natolik deformovaný, že nelze znovu použít bezpečně. Tento kolík, pokud povolí za provozu, tak může dojít působením sil až k vytažení DSČ z jeho uložení a k neodvratné havárii ( vytržení poloosy, deformace ramene, zničení podběhu a blatníku kolem aj. ). Já osobně mimo drobné opravy vždy vymontuji celou polonápravu z vozu a komplet ji rozeberu.

Dokončení opravy DSČ Z ramene nápravy demontujeme ložisko pouzdra po odjištění ( M 10 TGL ) a vytlačení vodorovného čepu. Z ložiska pouzdra demontujeme mazničku a staré pouzdro. Nové pouzdro nalisujeme až po očištění horní dosedací plochy a po srovnání dolní opěrné plochy širokým pilníkem. Toto zarovnání je nezbytné pro vymezení a utěsnění vůle čepu, ale každé odebrání materiálu má opět za následek prodloužení čepu! Proto pilujeme s rozumem. Do takto připraveného ložiska zalisujeme pouzdro, mazacím otvorem a drážkou na závitový otvor mazničky. Pokud se na tento otvor netrefíme zcela přesně, vhodným vrtákem otvor upravíme. Jednostranným plátkem pilky na kov bez rámu doplníme chybějící mazací drážky na 4 po 90° (lenoši mohou doplnit jen dvě po 120°) do hloubky pouzdra asi 1,5 mm rovnoměrně po celé délce pouzdra s následným naříznutím horní dosedací plochy pouzdra v hloubce asi 1 mm nad každou mazací drážkou - obdobně jako u horního pouzdra HSČ. Pouzdro se nesmí nikde proříznout na kov, pracujeme s rozumem a citem. Tato úprava je však nutná pro dokonalé promazávání čepu, neb tento se ze své provozní polohy otáčí na každou stranu pouze o asi 45°, tím by nebyla mazána protější strana mazací svislé drážky. Po této úpravě je tuk vybráním v čepu rozveden po obvodu a dodatečnými svislými drážkami po celé třecí ploše. Teprve po této úpravě přistoupíme k vlastnímu vystružení pouzdra již dříve zmíněným výstružníkem, se stejným postupem a stejnou pečlivostí; dokonalé vystružení je, když ložisko s pouzdrem jde suvně na namazaný čep, nedrhne, ale také se nepropadne. Po vystružení na ložisku znovu prohlédneme a lehce případně poupravíme mazací drážky, namontujeme a vyzkoušíme průchodnost maznice ( zároveň tuk vytlačí z otvoru třísky po stružení ), na těleso ložiska pod dosedací plochu pouzdra navlečeme těsnící V profil a přítužnou pružinu nebo O kroužek, celek navlečeme na namáznutý čep a vyskládáme distančními podložkami tak, aby po dotažení korunové matice přes přesnou zabroušenou podložku tzv. "na krev" + drážku pro závlačku, šlo čepem otáčet středně lehkým tlakem, nebyla patrná žádná vůle a kontrolním promazáním bylo patrno, že čep je utěsněn stejně jako jsem psal u HSČ. Ani zde se nepodaří najít vhodnou kombinaci dist. podložek na poprvé, je potřeba trpělivost a cit. Po vymezení navlečeme těsnící prvky, zajistíme závlačkou matici, dáme prostřižený klobouček, lehce pilníkem upravíme čelní plošky ložiska pro vodorovný čep, navlečeme namazaný vodorovný čep do silentbloku ramene, vložíme nové miramidové třecí podložky a ložisko s pouzdrem, protáhneme a pečlivě zajistíme čep šroubem M10 TGL. Tímto šroubem v podstatě zajistíme správný záklon čepů, proto je na vodorovném čepu vybrání, aby nebylo možné ložisko upevnit nahodile. Vlastní dotažení konců čepů je nutno provést v zatíženém stavu ( viz silentbloky ) a to současně dvěma klíči z obou stran, aby nedošlo j jednostrannému pnutí.

Závěrem několik obecných rad:

1. obtížnost této opravy spočívá hlavně v problému odhadu budoucí délky čepu. Ta je závislá na těchto okolnostech: jak přesně vypilujeme drážku pro kolík 8x32, kolik se zasekne čep do tohoto kolíku,o kolik odpilujeme ukosenou dosedací plochu na těhlici, jak dokonale nalisujeme pouzdro, o kolik zkrátíme zarovnáváním spodní hrany ložisko pouzdra - proto se mi osvědčilo vypilování drážky pro kolík 8x32 posunout asi o 1 mm dolů směrem k závitu čepu a případný větší rozdíl vyskládat distančkami.
2. distančky je vhodné dávat v pořadí tenká k čepu a nejsilnější k zabroušené podložce - silné se dotahováním nerozdrtí.
3. pouzdra se nejlépe lisují ve svěráku s chráněním čelistí hliníkem nebo plstí, kdo tuto možnost nemá, použije závitovou tyč M10 potřebné délky a horní podložky ze starších tlumičů pérování. Nové tlumiče mají otvor jen pro M8 a tenčí mat. podložek. Diletanti a čuňata mohou pouzdra lisovat bez ochrany čelistí svěráku a případně natlouci kladivem.
4. obecně platí, že se šrouby ramene, šroub pera a vodorovný čep pro snadnou příští demontáž potřou před navlečením nejlépe grafitovým tukem.
5. na prvky řízení vozidla dal výrobce ze zákona vždy nějaké pojistky, matice i šrouby dal ve tvrdosti TGL (G 8 apod. ) Nejsou tam pro srandu, proto je vždy vrátíme, nefunkční nahradíme novými. Potrhané zajišťovací podložky, nebo pouze polovina závlačky, vázací drát nebo ohnutý hřebík na vůz nepatří. I ona ohromná závlačka ve vidlici pera dovede vůz uchránit před upadnutím kola.

Autor článku: Michael Hanus

© Marian Konečný