Dotaz

Chtěl bych si pořídit vlastního trabanta a proto se na Vás obracím s následujícím dotazem. Potřeboval bych vědět, podle čeho mám vozidlo správně vybrat, abych nekoupil vrak. Na co si dát pozor a na které díly se zaměřit? Děkuji.

Odpověď

Především je potřeba si uvědomit, že i ten nejmladší Trabant dnes nemůže mít méně, než 17 let, protože takovou dobu se již nevyrábí. Také potřeba si uvědomit, že se nekupuje ojetina za statisíce, ale za stokoruny. Tomu všemu bude odpovídat stav vozu. Přesto se ale ještě dá koupit dobrý vůz. Upozorním tedy na několik detailů, které mohou pomoci při hledání.

Především je to stav karoserie podle provedení a roku výroby. Nejméně kvalitní a rychleji odepsané jsou kombíky, zvláště v zadních partiích. Limuzíny jsou vždy zachovalejší, neb jsou vyrobeny trochu odlišnou technologií, v jiném závodě a mají lepší protikorozní úpravy. Také je důležitý rok výroby. Vozy z let 1974 až 1984 jsou obvykle více zachovalé, než vozy vyrobené po roce 1984, kdy byla provedena rozsáhlá modernizace, ale její zvýšené náklady musely být hrazeny na úkor jiných opatření, mezi nimiž bylo použití méně kvalitních prvků antikorozní ochrany. Při prohlídce stavu karoserie je rozhodující stav vlaštovky, prahů a podélníků. Dále je moudré prosahat a důkladně zkontrolovat límečky podběhů v blatnících. Tyto svářečské práce jsou velmi drahé. U kombíků navíc prohlédnout celý zadek od nápravy dozadu, zadní dveře v lemu pod klikou a pod gumou okna. Dále bývá velmi časté korozní napadení kolem předních tlumičů pérování a rovněž přední plošinky podběhů na nichž drží přední nárazník. Pokud není nárazník pevný, jsou plošinky zničené. V poslední době doporučuji rovněž velmi důkladnou kontrolu ramen zadní nápravy. Je to dutý díl který již dosluhuje a není běžně sehnatelný, obzvláště ne za rozumné peníze. Na těchto ramenech je potřeba mimo stavu duté části také prohlédnou oka jejich zavěšení. Nápravy by se neměly svařovat.

Dalším vodítkem je vybavení karoserie podle roku výroby. Pokud bude vůz vyroben před rokem 1984 tak tam musí být palubní napětí 6V, pokud je jiné, je to překopávka a tu bych si já nevybral. Obvykle totiž následují potíže, neb kabeláž zůstává původní i se svými přechodovými odpory, navíc bude nestandardní elekrovýzbroj, obvykle pro Trabanta nevhodná (altík ze Škody a atypické uchycení včetně atyp. řemenu a regulátoru). Pokud má nový zájemce potřebu 12V palubního napětí, měl by kupovat pouze vůz, který byl takto vybaven již ve výrobě.

Rozhodující může být i stav motoru a převodovky, kdy by ani jedno nemělo být nijak výrazně hlučné. Při pootáčení motorem za oběžné kolo ventilátoru mohou být slyšet jen šoupátka, nikoliv však pístní čepy, při jízdě je potřeba, zvláště za chladu, vyzkoušet volnoběžku 4. převodového stupně. Nejlépe na zvedáku zkontrolovat ložiska kol a vůle v kulových i svislých čepech. Hodně napoví, jestliže je o vůz pečováno. To se celkem dobře pozná pohledem na maznice a na stav pérování vozu. Těžko se dá věřit řečem o starostlivé údržbě, když maznice jsou ulámané, zanesené 100letým blátem a listová pera jsou suchá, rezavá a vydřená. Pečlivý majitel to tak nemá.

Velmi mnoho napoví studium TP. V něm je potřeba zkontrolovat veškeré údaje které mají co společného s vozidlem (čísla, barva, ale také rozměr pneu, tažné zařízení a jiné). Dále mnoho napoví informace o počtu majitelů, a také jak dlouho byl vůz u jednotlivého majitele. Budou-li dva majitelé každý po 10ti letech, je to jiné, jako když vůz měl 7 majitelů a mnozí vlastnili vůz jen krátce. To na něm asi moc práce neudělali, případně měl vůz mouchy kvůli kterým šel z domu. TP také napoví, jestli byl vůz bourán a byla měněna karoserie, kolik měl najeto km při přepisu, kolikrát byl přelakován na jiný odstín, jaké úpravy byly dělány. Velmi zajímavé informace poskytne zápis o STK. Dobrý vůz obvykle absolvuje STK včas a napoprvé, jen majitel špatného vozu chodí na STK po termínu a případně opakovaně. Velmi podezřelé bude, když všechny STK byly dělány v tom samém středisku a to třeba v jiném kraji než je bydliště majitele. To by mohlo svědčit o příbuzenských či podobných prohlídkách, kdy vůz třeba ani v STK nebyl.

Na závěr dvě malé rady. 1) kdybych si vybíral vůz pro sebe, šel bych do limuzíny se širokým středním sloupkem, ale s listovým zadním perem a sedadly v kolejničkách. Sedadla na našroubování jsou silně nepraktická, vinuté pružiny nemají dobré jízdní vlastnosti a toto provedení karoserie má problémy s trhajícími se zadními podběhy, nízkou tuhostí karoserie, nemožností táhnout jiné vozidlo a ne moc ideální uchycení tažného zařízení. Na druhé straně ale široký sloupek umožní montáž zadních vyklápěcích oken a montáž samonavíjecích pásů. Toto vozidlo již bude mít 12V palubní napětí od výrobce. Po stránce antikorozní ochrany bohužel patří již do úsporného provedení, ale zase je výrazně mladší.
2) u mne by vyhrál vůz ve standardním provedení, bez přídavných zařízení (měnič napětí, rádio, bufík, halogeny, mlhovky a jiné) protože co je na voze namontováno, musí být schváleného provedení a funkční. Navíc staří mistři automechanici říkají (a po právu), že co na voze není, to se na něm nemůže polámat. Tak proč si přidělávat práci a starosti s věcmi, které nutné nejsou. Pokud někdo touží po centrálu, el. oknech, střešním okně, sedačkami ze sporťáku, spojlerech a podobně, ať místo Trabanta hledá nějaké plechové auto. Dnes se za velmi malé peníze dá takto vybavený vůz celkem snadno koupit v autobazarech a není potřeba ničit kvůli tomu kultovní vůz.

Na dotaz odpovídal Habr

Zpět na technické dotazy

© Marian Konečný